VÍTEJTE V
15. STOLETÍ
Ulice Řetězová
na Starém Městě v Praze spojuje ulice Liliová a Husova. Na straně Liliové ulice je to jen velmi úzká ulička dlážděná kočičími hlavami, jejíž půdorys odpovídá původní středověké zástavbě.
Historie
Ulice vznikla již ve středověku. Ve 14. a 15. století byla nazývána Kožešnická podle řemeslníků, kteří v ní tehdy sídlili. Nynější název Řetězová získala už v 17. století, pravděpodobně podle domu U Tří zlatých řetězů. Jsou ale i jiná vysvětlení vzniku názvu. Mohly v ní být natahovány řetězy plnící obrannou funkci, nebo dokonce v těchto místech mohl být jeden konec řetězu vedoucího přes celou šíři řeky Vltavy (pravděpodobně pomocí pilířů zasazených do vody) až na druhý břeh k Maltézskému náměstí (ke kostelu Panny Marie pod řetězem); jeho účelem mělo být zadržování lodí a vorů, dokud jejich posádka nezaplatila celní poplatek.
Významné budovy a místa
-na nároží s Liliovou ulicí je vpravo památkově chráněný dům U Zlatého zajíce (Liliová 246/12)
-dále na levé straně ulice je palác pánů z Kunštátu a Poděbrad (Řetězová 222/3), kde jsou dochované části někdejšího románského paláce
-na pravé straně jsou další dva památkově chráněné domy: dům U Černé boty (Řetězová 245/8, také zvaný U Tří myslivců) a dům U Zeleného věnce (Řetězová 244/10)
-nalevo je Palác Kokořovských (Řetězová 223/5), v němž sídlí Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze (DAMU)
-dále je vlevo původně měšťanský dům U Tří divých mužů (Řetězová 224/7) a za ním dům U Tří zlatých řetězů (Řetězová 225/9), podle kterého se celá ulice pravděpodobně jmenuje
-nárožní dům u Husovy ulice vlevo má název U Tří divokých kachen (Husova 226/13)
-nárožní dům u Husovy ulice vpravo je Dům U Beránka (Husova 243/11, také zvaný U Tří kalichů), sídlí v něm Krajské státní zastupitelství v Praze. Nad nárožím je pozoruhodná soška Piety
HISTORIE černého divadla
Za dávných a dávných časů žil v daleké Číně vládce jménem Wang-Pang z rodu Ming. Jednoho dne však jeho jediný milovaný syn Liang zemřel. Vládce ztráty svého milovaného syna velmi litoval a byl ochoten dát cokoli, aby jeho syn alespoň na chvíli znovu ožil. Na císařově dvoře v té době žil kouzelník jménem Mang-ti, který vládce přesvědčil, že dokáže jeho syna znovu přivést k životu, kdykoli si to bude panovník přát. Mang - ti denně cvičil své pomocníky a nakonec k princovu oživení použil kouzla, které dnes nazýváme černým divadlem. Kdykoli pak chtěl vládce svého syna vidět, kouzelníkovi pomocníci oblečení v černém, pro vládcovy oči neviditelní vraceli jeho drahému synovi život. Tak znovu, jako před tím byl pro vládce jeho syn živý a zůstal s ním až do konce jeho dní.
Tak praví legenda.
Jak to bylo doopravdy nevím, je však pravděpodobné, že jako mnoho jiných věcí, i černé divadlo má své kořeny v daleké Číně. Možná však vzniklo jinou, prozaičtější cestou. V těchto starých dobách Čínští umělci používali, jak je dodnes v této části světa obvyklé světlo svíček k promítání siluet svých loutek na velké kusy látek. Na konci šestnáctého století pak technika promítání siluet pravděpodobně pronikla do Japonska, kde se s ní seznámil loutkář jménem Uemura Bunrakuke. Odtud pochází světově známá forma loutkového divadla zvaná "Bunraku". V této formě loutkového divadla dva černě odění loutkáři vodí ruce a nohy, velké, asi 1.5m vysoké loutky. Používají při tom oblečení nápadně podobné oblečení dnešních herců černého divadla. V tomto umění se cvičí jak je v Japonsku zvykem po mnoho let. Jeden loutkoherec, pak vodí hlavu loutky a jako jediný z trojice při tom nepoužívá černou kuklu.
Tak, jako v pověsti dávají tito umělci loutce život.
Roku 1885, použil ve své kouzelnické show jménem "Indické a Egyptské zázraky" pravděpodobně vůbec poprvé v Evropě mnichovský herec a režisér Max Auzinger trik takzvaného černého kabinetu. V ranných dnech kinematografie, když byla tato technologie ještě v plenkách používalo techniku černého divadla mnoho tehdejších umělců, jako například George Malige k vyjádření snových sekvencí. Černé divadlo jako takové, jak ho známe dnes, pak vzniklo kolem roku 1950 kdy ho použil francouzský avantgardní loutkař George Lafaille, který je od té doby nazýván otcem černého divadla. V roce 1955 shlédli jeho vystoupení loutkáři ze skupiny Salamandr a divadla Spejbla a Hurvínka a přivezli tento druh divadla s sebou zpět do Čech. V té době byla k oklamání divákových očí používána technologie světelného kanálu, která se v některých černých divadlech používá jako podpůrný prvek dodnes. Zhruba v této době, se začaly objevovat také reklamy na zářivky firmy Philips, které vydávaly světlo, se zvláštním UV spektrem. Loutkáři ze skupiny Spejbla a Hurvínka se rozhodli tuto technologii využít k proměně loutky čaroděje přímo před zraky diváků a za tímto účelem přivezly z Holandska několik kusů těchto nových svítidel. V té době samozřejmě ještě neexistoval výrobce barev reagujících na UV záření a proto začali experimentovat s různými látkami, jako jsou například optické bělidlo, nebo Chynin. Tohoto úkolu se ujal arch. František Tvrdek, objevitel tak zvaného Luminiscenčního divadla, který byl jako malíř a výtvarník zcela uchvácen novým barevným spektrem, jehož skrytým tajům se věnuje dodnes. Arch. František Tvrdek v té době jako jediný člověk dokázal vyrobit paletu luminiscenčních barev čítající 300 odstínů. Luminiscenční světlo a barvy pak daly konečnou tvář fenoménu, který dnes nazýváme černé divadlo.
První vpravdě rodinné černé divadlo vzniklo v Praze roku 1959. Jeho zakladateli jsou Josef Lamka a jeho žena Hana Lamková. O rok později v roce 1960 opouští jejich skupinu nadějný výtvarník Jiří Srnec a zakládá své vlastní divadlo. Z této líhně pochází i Bedřich Hányš a Dana Dufková, zakladatelé další legendy černého divadla "The Velvets". Nakonec pak nesmíme zapomenout ani na světové velikány, kteří použili trik černého divadla ve svých představeních, jako například Konstantin Sergejevič Stanislavskij,
Rozvoj využití UV světla a spektra barev, které odhaluje je neodmyslitelně spjat také s érou hippies, kteří v 60 a 70 letech vyhledávali barvy znázorňující svobodu a vyjadřující jejich psychadelické stavy.
Tak tedy ve zkratce vznikl nový, svébytný druh divadla, využívající barev a tmy, jako hlavního výrazového prostředku dodnes známý jako "černé divadlo". Díky tomu, že ultrafialové světlo není v ideálním stavu lidským okem viditelné, v angličtině trefně pojmenovaný Black light, tzn. černé světlo.
Pokud jde o současnost a budoucnost černého divadla, pak 21 století přináší množství nových technologií, které se až překvapivě dobře snoubí s jeho formou a nabízejí nám mnoho neotřelých výrazových prostředků. Nyní stojíme již jen před hranicí toho, co všechno jsme si schopni představit, protože cokoli si dokáže Vaše mysl představit, je tento svět magie, světla a fantazie schopen Vám ukázat.
Pojďme na to.
